„Tak mi napsali z Amazonu, jestli se nechci zúčastnit příjímacího řízení“ říkal jsem některým už skoro před rokem. V té době jsem však nabídku odmítl, protože jsem měl těsně před státnicema, plnou hlavu bakalářky a prostě to bylo daleko. Začátkem ledna tohoto roku se mi však ozvali znovu. Řekl jsem si, že zkusit projít alespoň příjímacím řízením by mohla být zajímavá zkušenost. O své vlastní dojmy bych se tímto způsobem rád podělil s ostatními.
Po krátké výměně několika e-mailů jsem zjistil přibližný průběh celého příjímacího řízení. Celkem se zakláda na třech hlavních částech – tzv. Coding Question, telefonním hovoru a osobním pohovoru. Abych se mohl zúčastnit vždy další části, musel jsem úspěšně absolvovat ty předchozí.

Pro první část mi nabídli 6 různých termínů pro splnění úkolu. Výhodou pro mě byl časový posun vůči USA, takže když mi nabídli jejich dopolední hodiny, já měl klidný večer. Domluvený termín jsem měl připravený počítač, vývojové prostředí a další nutné pomůcky. Přesně v 9:00 mi přišlo na e-mail zadání a já si mohl vybrat, zda budu rozhraní implementovat v Javě, C++ nebo v C#. Vzhledem ke komplexnosti dvou ze šesti metod jsem zvolil Javu. C# vzhledem k mým znalostem ani nepřipadal v úvahu.

Cílem této části bylo implementovat zadané rozhraní v plném rozsahu, kvalitně, efektivně atd. Dostal jsem časový limit 1,5 hodiny, který byl kontrolován podle času e-mailu, kterým jim řešení přišlo. První 4 jednoduché metody byly hotové během asi patnácti minut. Poslední 2 zabraly skoro všechen zbylý čas, takže asi 5 minut před koncem limitu jsem poslal e-mail s řešením. Pro ověření jsem si okamžitě napsal několik jednoduchých testů a tím objevil 2 drobné chybky. Díky Copy&Paste jsem zapomněl jednu proměnnou inicializovat a to jinde způsobovalo NullPointerException. Druhá chyba byla způsobema dvěmi chybějícími řádky, které výsledek měly omezit. Co naplat, opravil jsem obě chyby a poslal je dalším e-mailem, přestože po limitu. Které řešení mi uznali nevím, ale o asi 4 dny později mi napsali, že jsem Coding Question zvládl a postupuji dále.

Následovalo opět několik e-mailů týkajících se především domluvy na telefonní pohovor. Poslal jsem telefonní číslo i s výběrem z nabídnutých termínů. Ovšem nedostal jsem žádné potvrzení, ale následující 3 dny mi každé ráno přišla cizojazyčná SMSka (v angličtině nebo francouzštině). Začal jsem mít pochyby, zda se celkově nejednalo o nějaký žert. Ano, tak moc jsem nevěřil, že jsem mohl vůbec projít prvním kolem.Napsal jsem tedy e-mail s dotazem na potvrzení termínu. Vše bylo v pořádku a tak jsem se ve zvolený termín dočkal hovoru. Trval velice krátce, asi 5 minut. Podle mě se nejednalo o další kolo přijímacího pohovoru, alespoň podle mých dojmů, spíše o ověření zvládání angličtiny. V zásadě mi totiž jen zopakovali informace, které jsem věděl z e-mailů a zeptali se, zda mohou mé informace postoupit HR oddělení. Souhlasil jsem a očekával e-maily.

Ještě týž večer jsem obdržel 2 zprávy. V první mě informovali o místě konání pohovoru (Corinthia Hotel) a o dalších souvisejících faktech. Musím říci, že toho nebylo málo, ale druhá zpráva byla ještě delší. Byla od vedoucího celého Recruitment Event in Prague. Napsal mi podrobněji jak by měl pohovor probíhat a připojil i odkazy, kde získat informace, které by se mi mohly hodit. I s ním jsem měl telefonní hovor, ve kterém v zásadě jen zopakoval některé informace a dal mi možnost otázek. V tu chvíli jsem žádné neměl a tak jsem se jen dozvěděl, že ho mohu kdykoli kontaktovat pomocí e-mailu.

Nyní udělám malou odbočku k faktům. Z e-mailů jsem se dozvěděl několik zajímavých informací o společnosti a její ideologii. Důležitou součástí byly i přílohy e-mailů. Především dohoda o mlčenlivosti/důvěrnosti, abych všem nevykecal, co přesně jsem se dozvěděl 🙂 Dále byl připojen formulář pro sepsání cestovních výloh, které by mi byly proplaceny. Protože ale bydlím v Praze, v zásadě jsem neměl žádné. Pohovor měl začít 5.2.2013 ve 13:00 a tak jsem si během předešlého víkendu prošel některé ze zaslaných materiálů. Když nic jiného, člověk se alespoň dozvěděl zajímavé infomace o firmě.

V den D jsem byl v Hotelu Corinthia včas, ačkoli jsem vchod chvíli hledal (šel jsem bohužel delší cestou :-/). Už samotné lobby mě překvapilo a hned jsem pomyslel, že tady si pivo asi nikdy nedám. Recepční mě poždala, abych chvíli počkal a že si mě slečna vyzvedne.

Čekal jsem asi 5 minut a už si mě vedli do dvacátého patra na pohovor. Uvedli mě do pokoje, ve kterém jsem měl strávit následující hodiny. V pokoji jsem náhodou potkal Chrise (měl na starost celou událost), kterého jsem se mohl hned zeptat na některé záležitosti kolem HR. Především mě zajímala možnost dokončení studia. Čekal jsem, že by raději někoho na plný úvazek, ale že mi nabídnou možnost Internship nebo part-time úvazek a že spolupracují s místní univerzitou v Seattelu mě skutečně překvapilo. Především možnost dostudovat on-line díky video kurzům je zajímavá.

Po chvíli začaly jednotlivé pohovory. Abych to upřesnil – začal první z celkem čtyř možných pohovorů. V každém pohovoru trvajícím asi hodinu jsem mluvil s někým jiným a dozvěděl se blíže o jeho činnosti v Amazonu. Většinu času ale tvořilo řešení nějakého algoritmického problému nebo OO návrhu.

V první části jsem byl blíže seznámem s činností kolem MP3 obchodu. Otázky k řešení jsem dostal celkem 2. V první se jednalo o práci s množinami a měl jsem navrhnout algoritmus pro řešení nějakého problému a následně ho implementovat v (téměř) libovolném jazyce na papír. Zvolil jsem Javu a až na drobnou chybu v nepřesné znalosti metod kolekcí jsem uspěl. Druhý úkol se točil kolem zřetězených seznamů a kromě drobného zádrhelu s pamětovou neefektivitou jsem zvládl i toto.

Ve druhé části jsem mluvil s člověkem, který řeší především interakci s uživatelem v rámci videí. Zadání bylo celkem snadné – k zadanému tématu získat požadavky, navrhnout systém a kritičtější části implementovat opět na papír. Použil jsem netypicky PHP a jako prototypovací jazyk to bylo dostačující.

Následovala přestávka asi 15 minut, během které se všichni měli rozhodnout, zda budou pokračovat v pohovoru s daným člověkem. Bylo nás tam na pohovoru více, každý v jednom z pokojů. Koliknás tam ale celkem bylo netuším. Podařilo se mi ale udělat z okna fotu na krásný výhled na Prahu.

Výhled z okna ve 20. patře Corinthia Hotelu - zde probíhal čtyřhodinový pohovor
Výhled z okna ve 20. patře Corinthia Hotelu – zde probíhal čtyřhodinový pohovor

Následovaly další 2 části pohovoru, podle mého značně těžší než ty předchozí. Jako první přišel další softwarový inženýr zabývající se videem. Tentokrát jsem měl řešit algoritmus pro přepočet chunků a sampelů ve videu. Z prvního návrhu se složitostí O(n!) jsem se s pomocí dostal až na O(log n). Jako samozřejmost jsem už bral implementaci na papír, tentokrát s použitím Javy.

Poslední člověk byl manager a v Amazonu již pracuje 8 let. Poslední zadaný úkol byl podle mého nejtěžší. Možná proto si nepamatuji zadání 🙂

Na závěr se opět objevil Chris a poté (po asi čtyřech hodinách) mě už pustili domů.

Ačkoli jsem byl ujištěn, že mi zavolají hned následující den, volali až v pátek ten týden, brzo ráno (9:00). K mému překvapení mi sdělili, že mi chtějí poslat nabídku a že mi ji pošlou další týden (tj. dnes 12.2.2013). Zatím však v e-mailu nic nemám. Jsem zvědav, jak bude konkrétní nabídka znít.

Zatím mi tedy zbývá přemýšlet nad tím, jaké výhody nebo nevýhody má přijetí takové nabídky, nezávisle na jejím znění. Jak byste reagovali vy? Co by pro vás byl hlavní spouštěč pro přijetí? A co naopak by vás odrazovalo? Pište prosím do komentářů, ať mám inspiraci, co všechno zvážit. Díky!

5 thoughts on “Jak jsem byl na pohovoru do Amazonu

  1. Obdivuju tě, že máš zájem jít do vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel 🙂 Já bych do toho už znovu nešel a ještě ke všemu do molochu jako je Amazon. To bych se musel opravdu nudit 🙂

  2. Jestli nabídka přijde, tak bych jí vzal. Je to velmi solidní nabídka jak odejít z naší vesnice a kdo nežil alespoň chvíli v cizině asi nepochopí jak je to důleité. Osobně bych řekl že je to jedna z nejvíce osvobozujících věcí, kterou lze udělat. Školu můžeš přerušit a popřípadě dodělat až tě z Amazonu zase vyrazej zpátky 😀

    No a jestli jí přijmout? Řekl bych že člověk by se měl odsvobodit od všech závazků a rozhdnout se čistě jednoduše: co mě udělá více šťastným? Zůstat s Terkou nebo odjet do Ameriky? Na ničem jiném podle mě nezáleží. http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/2012/feb/01/top-five-regrets-of-the-dying

  3. V CVčku se zmínka o Amazonu rozhodně do budoucna neztratí. Ale jen kvůli tomu bych tu nabídku asi nebral.
    Nemám absolutní tušení, jak vývoj v Amazonu probíhá, kde na hranici mezi „Facebook“ (stále-ještě-startup) a „IBM“ (velký-nemotorný-zkostnatělý-korporát) je. Osobně bych se pak rozhodoval asi hodně podle toho, neboť bych nerad trávil čas v prostředí, kde bych měl být dělníkem, jehož názory a nápady se dají realizovat pouze když propadnou přes 5 úrovní managementu. Taková práce bez možnosti seberealizace a dalšího růstu je pak imho rychlá cesta do „programátorského důchodu“.

    1. Nakonec dorazila „jen“ nabídka na stáž do Londýna místo nabídky práce. Hlavním důvodem bylo to, že chci dostudovat ten poslední rok na inženýra. To samozřejmě obnášelo další výhody/nevýhody, přínosy a omezení. Nakonec jsem se rozhodl nejet ani na tu stáž. A dnes si myslím, že jsem neudělal úplně špatně 🙂

Comments are closed.